Cz

Texty

Pak mi vyprávěla o soustavách opevnění a podzemních chodeb, popisovala kovové draky, kteří vydechují oheň v tramvajových depech a vzpomínala na neproniknutelné pancíře bojových zvířat, jež se ukrývají v písečných norách kolem přehrady. Vyprávěla také o maketách vzdušných továren a strojů hromadného ničení, které postavily děti v pionýrských kroužcích, zmiňovala úrodné pažity stadionů, na nichž rostou prazvláštní rostliny, zaručující dobrý spánek a zlepšení paměti, o překot mi šeptala informace o tajných laboratořích na technice, které se nepřístupně černají na obzoru, o vědeckých školách, jež se už celých sto let snaží připravit elixír nesmrtelnosti, a nejkratších tramvajových kolejích, co vedou přes dvory domů. Mluvila o chladných zbraních, co se vyrábí ve starých továrnách, o tom, že stromy v létě zaclánějí nebe tak, že v noci není vidět měsíc ani hvězdy, proto si leckdo myslí, že ve městě žijí čarodějnice, a ony tu skutečně žijí, cítí se tu poměrně dobře, protože kolem a kolem to je příjemné město na bydlení, také utopenci a oběšenci se sem stahují, připlouvají sem po řekách a pronikají přes nádraží, aby tu svou přítomností vylepšili celkovou demografickou situaci. V zimě ti zato měsíc visí hned za oknem a tobě připadá, že ho můžeš vzít do ruky, vypadá jako sýr, i když je ve skutečnosti slepený z hlíny a trávy.

Ve městě se dá zima přežít snadno, neboť továrny stále prohřívají ranní vzduch. Na jaře na předměstích voda podemílá základy starých sanatorií, řeky rudnou a voní medikamenty, proto je tou pravou vůní jara vůně čpavku. A ještě říkala, že na ulicích se zase začalo střílet, že válka pokračuje a nikdo se nechystá vzdát. Všechno potrvá, dokud budeme milovat, vysvětlovala mi s jakousi nejasnou narážkou. Lásky bude dost pro všechny, dodala. To poslední jsem nepochopil.

© Serhij Žadan

Podívejte se na multimediální verzi

Seznam textů | Následující text