Texty
Mezitím
další příběh dochází svého konce.
Stíny se prodlužují na březnových pahrbcích,
a je stále více světla,
přichází iluze,
že tentokrát bude všechno jinak,
že geometrie slunečního prachu
a alchymie dechu
udělají své,
a tento rok si budeme pamatovat díky první trávě,
a deště budou nečekané,
jako básně,
napsané
básníky zamilovanými do svých žen.
Avšak nic nikdy není zadarmo,
a přijde čas zaplatit za všechno,
vyrovnat všechny účty
u celníků, kteří vybírají
černou daň naší samoty.
Necháváme po sobě
suchá stébla růží vášně
na hotelových balkónech,
necháváme po sobě sluneční prach
na bronzové kůži.
A mezitím se točí
žernovy spravedlivosti,
pracují boží mlýny,
přesívají sluneční prach
nad březnovým městem.
I pozvednětež ruce vy,
kdož jste byli připraveni prodat duši
za šťastnou lásku,
ale nedomluvili se s dohazovačem;
pozvednětež ruce i vy, kteří byste se k tomu
nikdy neodhodlali;
a pozvednětež ruce i vy všichni ostatní —
vy, komu jednoduše nesedly podmínky dohody.
Mezitím
se slunce pohybuje
čas nestojí,
naše srdce se usazuje,
jako hnízda vlašťovek,
v podkrovích lásky.
Dlouho, dlouho ještě budou pracovat boží mlýny.
Dlouho, dlouho ještě budou pracovat boží mlýny.
Dlouho, dlouho se musí otáčet...
© Serhij Žadan