Cz

Texty

Kdybych byl pošťákem
v její čtvrti
kdybych věděl, odkud jí chodí doporučené
dopisy,
možná bych lépe
rozuměl životu,
lépe bych věděl, jak se uvádí do pohybu,
kdo jej naplňuje zpěvem,
kdo slzami.

Lidé, kteří čtou noviny,
lidé s vřelými srdci,
s dobrými dušemi,
stárnou, aniž by
o tom někoho informovali.
Kdybych byl pošťákem
v této čtvrti,
zaléval bych květiny
na suchých balkonech
dokonce i po jejich smrti,
a krmil bych divoké kočky
v zelených kuchyních.

Abych poslouchal, jak říká,
zatímco já sbíhám po schodech:

Pošťáku, pošťáku,
všechno moje štěstí
se vejde do tvé brašny,
nedávej ho
mlékařům a železným vdovám,

pošťáku, pošťáku,
smrt není
a mimo smrt není nic.

Je naděje,
že všechno stane se tak,
jak budeme chtít,
a jistota,
že všechno se stalo tak,
jak jsme chtěli.

Ach, jaký má
hlas, hořký, beztížný.
Ach, jaké je její
písmo nemožné
a nečitelné.
Takovým písmem se hodí
podepisovat rozsudky smrti —
nikdo nic nevykoná,
nikdo si nic nedomyslí.

© Serhij Žadan

Podívejte se na multimediální verzi

Seznam textů | Následující text