Texty
Nikdo z nás neví, jak blízko je jeho smrt. Nikdo z nás si nemůže představit, jak daleko na její území se vydáváme. Smrt, říkával on, nám nikdy nekráčí v ústrety, má čas a možnost vyčkávat, stojí uprostřed čerstvé smaragdové trávy, neviditelná a nevyhnutelná, a pozoruje, jak lehkovážně a neopatrně zabíháme do jejího stínu. Občas se nám podaří z tohoto stínu uniknout. Vrátit se člověk musí. Vždycky se musí vrátit. Proč by se jinak vůbec někam vydával?
© Serhij Žadan