Texty
… potom mluvila o všech svých láskách — získaných i ztracených, ulovených i uražených, unesených i ztracených, veřejných i tajných, šťastných i předem odsouzených. O láskách, jež se rodily náhle a nečekaně, o láskách, které pečlivě budovala, o láskách s příchutí ohně a kovu, o láskách s pozůstatky nočních hádek a ranního ticha, o láskách, které rychle prožívala a pořád se k nim pak vracela, před nimiž se bránila a jimiž získávala rovnováhu. Mluvila, vzpomínala a oddávala se svým fantaziím, zapomínala a všechno se jí pletlo, hájila přátele a obviňovala přítelkyně, odhalovala krvavá tajemství a ukazovala místa, kde došlo ke zločinu. Uváděla adresy, kde jí bylo dobře, ukazovala dvory, v nichž přicházela o víru, stěžovala si na metro, které v ní vyvolávalo pocit samoty, lovila z paměti trasy autobusů, které jí pokaždé vracely síly. Opakovala jména svých snoubenců, mluvila o tom, jak se jí s nimi vedlo, co se jí na nich líbilo, proč bez nich nemohla žít a jak o ně všechny nakonec přišla.
Mluvila o láskách, k nimž se bála přiznat, i o láskách, jež lehkovážně s každým sdílela, o láskách, z nichž nikdy nemohlo nic být, i o láskách, předurčených k lehkosti a neústupnosti, láskách s mnoha tajemstvími, láskách, jež zůstávaly na stránkách dopisů a v telefonních rozhovorech, láskách, které později ráda oplakávala, i láskách, po nichž jí vysychaly slzy. Šeptala mi o láskách, jež ji činily moudrou a bezbrannou, o láskách, jimiž se pyšnila a bránila, o láskách, při nichž bylo nemožné vyhnout se bolesti, o láskách, z nichž si pravděpodobně nemohla nic zapamatovat, o láskách jako způsobu, jak přežít zimu v cizím městě, o láskách jako prostředku proti stárnutí a nachlazení, o láskách jako zářijový vzduch a červencové listí, o láskách jako hlas a o láskách jako bolest, o láskách, které tě snadno unaví a o láskách, kterých se vždy nedostává.
Naši muži umí snášet zimu vedro a bolest. rostou proto, aby bránili pevnostní zdi. Aby milovali. Aby zemřeli.
Proto musí milovat a doufat
věřit a rozčarovávat se
všechno ztrácet a začínat všechno od znova
A doufat že ani tentokrát láska nezradí a smrt poodstoupí
Naše ženy mají divnou vlastnost, jsou oplodňovány jak květiny větrem a slunečním světlem používají k tomu včely a motýly
vyrůstají proto aby milovaly – muži to vědí a připravují se na to, že budou mít co do činění s ženami jejichž něha je nekonečná a vášeň zcela neřízená
© Serhij Žadan